Jak na líhnutí vlastních vajec?

Blogujeme Přidáno 08.11.2019

Úžasné líhnutí drobných, nádherně žlutých kuřecích hlaviček lze s jistotou popsat jako jeden z nejkrásnějších okamžiků celé letní sezony všech chovatelů, kteří se rozhodli zkusit své štěstí a pustit se do náročného odchovu vlastní, pípající drobotě.

Jelikož se jedná o vyvrcholení, měsíc dlouhého období se zcela nejistým výsledkem, většina chovatelů tento čas prožívá s tučným otazníkem na svém starostí zvlněném čele. Samozřejmě pro chovatele pyšnícími se zkušenými kvočnami je daná situace podstatně snazší než pro novopečené majitele moderních umělých líhní.

Šlechtit či nešlechtit

Trendem posledních desetiletí je vyšlechtit maximálně zmasilá, odolná a vysokou snůškou obdařená plemena slepic. Chovatelé, pečující o své kdákající parťáky převážně pro jejich oblíbená vajíčka, mohou být tímto přínosem nadšeni, bohužel chovatelům dychtícím po přirozeně se rozmnožujících slepicích, přináší tato skutečnost jisté omezení a výrazné problémy.

U většiny takto šlechtěných plemen bývá totiž potlačen rodičovský pud. Přirozená kvokavost postupně mizí, nebo probíhá v minimální možné míře. Takové kvočny sezení na vejcích brzy omrzí a následně ztrácí o svou snůšku zájem, případně se u nich potřeba usednou na vejce nedostaví vůbec. Takto „postiženým“ chovatelům se nabízí pouze jediná možnost a tou jsou umělé líhně.

Historie umělých líhní

  • Starověký Egypt. Asi nejstarší zmínky týkající se využívání umělých líhní sahají opravdu hluboko do světové historie. Zavedou nás, až do sluncem rozpáleného starého Egypta o 2000 let zpět v čase. Již v tomto raném období vkládali tehdejší „drůbežáři“ oplozená slepičí vejce do líhní. Jednalo se o hliněné, složitě řešené, patrové stavby. Středem objektu byla vedena centrální chodba po jejíchž stranách bylo umístěno i několik desítek tisíc vajec.

Historie a vývoj dnešních líhní.

  • Topeniště, kde se topilo slámou a velbloudím trusem, bývala umístěna nad patrem s komorami vyloženými vejci. Pro docílení dostatečné vlhkosti vzduchu byla v horních patrech rozlévána voda, která se postupně v okolí ohnišť vypařovala a zajišťovala dostatečnou vlhkost líhnutým vejcím. Namísto dnešních teploměrů využívali směsi sádla a másla, která svým momentem tání potvrzovala správnou teplotu pro líhnutí kuřat.
  • Stará Čína. I zde se staří obyvatelé čínských provincií snažili využít možnosti líhnout mladé kačenky bez přítomnosti jejich rodičů. K tomuto účelu využívali pletených košů, případně pevnějších sudů. Naplněné koše vkládali do teplého, zrajícího hnoje, v případě sudů přímo do topenišť se zbytky žhavých uhlíků. Takto o mě bylo pečováno dlouhých 14 dnů, a následně byly přemístěny do vyhřívaných místností, v kterých probíhalo finální líhnutí včetně jejich několikadenního dolíhnutí.
  • Moderní Evropa. Evropa byla v otázce umělého líhnutí o dost pozadu. První pokusy o líhnutí bez vložení vajec pod kvočnu byly prováděny až v průběhu 12. století. Ovšem tehdejší církev byla jeho velkým odpůrcem. Osoby jenž se o líhnutí vajec tímto způsobem pokoušely, označovala rovnou za čarodějnice a strach z hrdelních trestů od dalších pokusů převážnou většinu středověkých chovatelů odradil. Líhně si tedy na svůj evropský vzestup musely počkat ještě dlouhých 5 století. Až ve století sedmnáctém byla dle Egyptských předloh zhotovena první pokusná líheň a následně se s vynálezem teploměru dočkala svého velkého rozmachu i ve zmíněné Evropě.

 

Automatická, manuální a skříňová líheň.

Druhy líhní

Celá tisíciletí vyvíjíme snahu o množení drůbeže v podomácku vyráběných líhních. Vzhled i možnosti jednotlivých líhní se v průběhu staletí výrazně měnil, ovšem finální úkol měli všechny líhně stejný.

  •  Automatická líheň. Sofistikovanost moderních líhní je takřka robotická, obstarají péči o vejce zcela bez nutného zásahu ze strany chovatele. Jediným úkolem líhnitele je vybrat, a do daného inkubátoru uložit kvalitní, přiměřeně velká, a především oplozená vejce. Zbytek obstará již líheň sama. Zajistí vnitřní stabilní teplotu, přiměřenou vlhkost a v neposlední řadě vejce v pravidelných intervalech otáčí, aby nedošlo k poškození plodu. Příjemným bonusem je automatický odpočet dnů, zbývajících do všemi očekávaného líhnutí.
  •  Poloautomatická líheň. V případě výběru líhní v poloautomatickém provedením, se jedná o přístroj, který se za chovatele bez problémů postará o udržení správné teploty, ideální vlhkosti, ale otáčení samotných vajec je pouze na šikovných rukách majitele líhně.

 

Líhnutí kuřat krok za krokem.

 

Copyright © 2020 Nadvorek.cz